Miloš V. Kratochvíl nás na cca 320-ti velice čtivě napsaných stránkách  provede Ruswormovým životem od narození na rodovém panství Frauenbreitanky, přes služby ve vojscích různých pánů až po jeho skon rukou kata na staroměstské radnici. Rozvede nejdůležitější události v Ruswormově životě – například jeho střet se Schwarzenbergem nebo osudovou potyčku s hrabětem Belgiojosem – a zavede nás i na uherská bojiště plná krvavých střetů s turky.

Kniha však není pouze suchopárným výčtem bitev a historických skutečností,  ale autor nám představí  Kryštofa Rusworma i jako člověka zklamaného již v raném mládí, který na bojištích hledá nejen slávu a dobrodružství, ale i zapomnění a snad i uznání od svého otce. Vojevůdce, který dosáhl větších úspěchů jak většina jeho vrstevníků, ale ve své podstatě velice osamělého a ke zkáze se neodvratně ženoucího člověka, pro nějž je smrt vykoupením z nesčetných hříchů které během svého života napáchal. Autorovi se v knize povedlo obsáhnout nejen životopis jednoho generála, ale čtenář získá i docela solidní představu nejen o fungování a organizaci tehdejších armád a vlastně i celé válečné mašinerie té doby, ale i o průběhu soudních sporů mezi šlechtou a vztazích mezi historickými osobnostmi té doby.

Knihu mohu s klidným srdcem doporučit všem čtenářům se zájmem o historii, ale i milovníkům psychologických románů s dobře propracovanými charaktery postav.

Hodnocení: 80%

Nečekejte ale žádné litanie nad poničenou přírodou nebo nebohými domorodci. Keith Willey nám vypráví příběh z pohledu lovce, kterému jde především o kořist a její následné zpeněžení. Přiblíží nám tak opravdový život posledních lovců aligátorů se všemi jeho radostmi a strastmi které se pro nás evropany zdají leckdy takřka nepochopitelné.

Kromě našich dvou hrdinů se v knize setkáme i se skupinkou původních obyvatel Aboriginců, které si naše parta najímá na lov a na jejich osudech si můžeme utvořit docela solidní představu o postavení těchto lidí ve své zemi v oné době.

Necelých 250 stránek jsem pohodlně přečetl za jeden deštivý den a vy určitě neuděláte chybu když po této knize sáhnete v knihovně například před cestou na chatu, nebo z ní budete pomalu učítat během cest do práce.

Při vyslovení jména tohoto finského autora přijde většině čtenářů na mysl některý z jeho velkolepých historických románů, jako Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Jeho Království a mnoho dalších. Celkově napsal (podle wikipedie) 29 románů, 15 novel, 6 sbírek pohádek. 6 sbírek poezie a 26 dramat. Angažoval se i při tvorbě scénářů pro film a rádio.

O jeho popularitě mezi čtenáři svědčí i to, že se stal jedním z nejpřekládanějších autorů své doby i současnosti (jeho díla vyšla ve více jak 30-ti jazycích) a múže směle konkurovat takovým spisovatelům současné literatury jako jsou Dan Brown nebo Frederick Forsyth.

Život Miki Waltariho

S mladým Waltarim, jež se narodil v helsinkách se život zrovna dvakrát nemazlil, a tak mu už jako pětietému umřel jeho otec – luteránský farář. Během dospívání mu tak zůstala jen matka, s níž překonal i nástrahy finské občanské války. Právě na matčino přání se mladý Waltari dal zapsat na studia teologie na Helsinskou univerzitu. Teologie ho však neuspokojovala, a tak přechází k filosofii a literatuře. Už na škole píše povídky a přispívá do periodik a přicházejí i první vydané knihy. Jumalaa paossa (1925), první román napsaný za pobytu v Paříži Velká iluze (1927), a kniha Vlak osamělého muže (1929) ve které Waltari zanechává svědectví o své cestě do Istanbulu.

Roku 1931 se Waltari žení s Marjattou Luukkonenovou, se kterou mají dceru Satu.

Předválečná díla

Předválečná tvorby Miki Waltariho je především odrazem poměrů ve Finsku poznamenaném občanskou válkou a jeho složitou mezinárodní situací před 2. světovou válkou, kdy se Finsko stává po Sovětské intervenci jedním z prvních bojišť.

• Čínská kočka a jiné pohádky (1932)
• Achnaton, ze slunce zrozený (1937) – divadelní hra
• Cizinec Přichází (1937)
• Kdo zavraždil paní Skrofovou (1939)

Válečné období

Během války působí Waltari jako novinář a občasný špion, z literatury pak jmenujme především jeho protisovětsky zaměřená díla Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě a Ve stínu sovětské špionáže

.

• Omyl komisaře Palmua (Komisario Palmun erehdys), 1940
• Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta), 1941
• Ve stínu sovětské špionáže (Neuvostovakoilun varjossa), 1942
• Už nikdy nebude zítra (Ei koskaan huomispäivää), 1942
• Karina Månsdotter (Kaarina maununtytär), 1942

• Tanec nad hroby (Tanssi yli hautojen), 1944: Historický román, odehrávající se roku 1809, o finském připojení k Rusku, při nimž si Finové stále chtěli zachovat svá západní práva a svobody

Poválečná doba

Poválečná doba nám přinesla v našich končinách asi nejznámější historické romány Miky Waltariho, jako jsou Egypťan sinuhet (1945) nebo Tajemný Etrusk (1955). Malou třešničkou na dortu může být fakt, že ač je Egypťan Sinuhet asi nejznámějším románem ze starověkého Egypta, Sám mika Waltari Egypt nikdy nenaštívil.

• Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen), 1945
• Cesta do Istanbulu (Lähdin Istanbuliin), 1947: Autobiografický příběh o cestě z Helsinek do Istanbulu v roce 1947
• Plavovláska (Kultakutri), 1948: Zpověď mladé prostituky
• Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka), 1948
• Šťastná hvězda (Mikael Hakim), 1949
• Čtyři západy slunce (Neljä päivänlaskua), 1949: Autobiografický román o vzniku románu Egypťan Sinuhet
• Temný anděl (Nuori Johannes), 1951, vydáno 1980 (česky 2000): O poutníku Janovi z 15. století
• Pád Cařihradu (Johannes Angelos), 1952 (česky 1975)
• Básně (Runoja), 1925–1945, 1954
• Vlak osamělého muže (Yksinäisen miehen juna), 1954
• Tajemný Etrusk (Turms, kuolematon), 1955 (česky 1972)
• Šťastný Felix (Feliks Onnellinen), 1958
• Jeho království (Valtakunnan salaisuus), 1959 (česky 1974)
• Hvězdy to řeknou (Tähdet kertovat, komisario Palmu), 1962
• Nepřátelé lidstva (Ihmiskunnan viholliset), 1964
• Vzpomínky spisovatelovy (Kirjailijan muistelmia), 1980
• Dohra (Jälkinäytös), 1991

(zdroj: wikipedia.org)

Nedávno se mi dostala do ruky kniha Mořští flamendři, jíž k mému překvapení napsal (do té doby pro mě neznámý) český spisovatel Jaroslav Škába. Kniha byla vydána v roce 1936 a je lokalizována do období ještě o něco staršího, a to do doby kdy Čechy byly ještě součástí Rakouska-Uherska.

Autor si pro svůj úsměvný román zvolil prostředí rakousko-uherské mariny a její výcvikové základny, kterou si sám v mládí prošel. Knihou nás doprovází žižkovký Pepík, který se nechal zlákat starším kamarádem, ale i vidinou exotických dálek a pohodlného života ke službě v rakouském vojenském námořnictvu. Pepík je ale hned po příjezdu na výcvikový parník zbaven všech iluzí a nezbývá mu než se poprat s osudem a absolvovat výcvik, který není zdaleka takovou ulejvárnou a pohodou jak mu jej líčil jeho starší kamarád ještě v Praze.

Kniha je zajímavou odyseou do doby dávno minulé, kdy Rakousko-Uhersko spojovalo pod svými mocenskými křídly mnohé národy mající svébytnou kulturu a náturu. A zástupci těchto odlišných etnik jsou najednou nuceni společně žít a pracovat v prostorách více než stísněných, kdy mezi nimi stojí nejen jazyková, ale i kulturní bariéra. Jinak jde ale především o úsměvnou knihu, ve které se dozvíte něco z námořnického žargonu, fungování rakouské mariny, ale především každodenního života, radostí a starostí mladých kadetů.

Kniha je příjemně, čtivě napsaná, má cca 270 stránek a mohu ji vřele doporučit nejen zájemcům o historii.

Pro všecny čtenáře které zaujala kniha ostrovní zprávy známá také z filmového ztvárnění s Kevinem Spacym a  Julliane Moorovou od spisovatelky Annie Proulx zde máme dobrou zprávu. Nakladatelství Vyšehrad by mělo koncem srpna začít distribuovat její další literární počin s názvem „drsná země“.

Oficilní anotace knihy Drsná země

Americká autorka Annie Proulx, která žije střídavě ve Wyomingu a na Newfoundlandu, je literární hlas, jejž nelze přeslechnout. Pro děj svého v pořadí čtvrtého románu Drsná země si vybrala Texas a Oklahomu, kam přijíždí z Denveru Bob Dollar, který v pětadvaceti po skončení studia nevěděl, kam se vrtnout, a přijal práci u společnosti, jež hledá v zemědělských státech místa, kde by mohla založit farmy na chov vepřů. Usazuje se v texaském městečku Woolybucket, pomalu přichází na chuť zemi, která nikomu nedává nic zadarmo,  a poznává, jak staří farmáři lpí na půdě, jež uhnětla jejich životy během velkých změn, jimiž v minulém století země prošla. Román zaujme svojí originalitou a přímočarostí a především nezapomenutelnou hlavní postavou.

(převzato z webu nakladatelství Vyšehrad)

Cormac McCarthy pro nás v knize Cesta vytvořil postapokaliptický svět lokalizovaný do USA v nespecifikované budoucnosti.  Jedná se o svět v němž prakticky vymizely skoro všechny zdroje a lidstvo se vrátilo k poloprimitivnímu spůsobu života, kdy o přežití rozhoduje schopnost postarat se sám o sebe v prostředí prostém zákonů. Vlastně ne, jedn zákon zde platí – Zákon silnějšího.

A v tomto zmučeném světě se za jídlem a vodou trmácí naše ústřední dvojice – otec a syn. Dospělý muž, který už dávno ztratil iluze o budoucnosti světa a postupem času se už zatvrdil natolik, že už skoro nedokáže vnímat nic jiného než nebezpečí a strach a kadý, byť i zcela neškodný člověk se v jeho očích jeví jako potenciální nepřítel. Naopak jeho syn, který nepoznal svět takový, jaký byl před katastrofou vidí současný neutěšený svět zcela jinýma očima.

I když autor skvěle vykreslil vztah našich dvou hrdinů, nejvíce bych vyzdvihl popis vnitřního boje, se kterým musí zápolit otec. Ten pod vlivem událostí a svých zkušeností koketuje s nejděsivější myšlenkou pro každého rodiče. Jeho láska a ochranářský cit k synovi ho přivádí na myšlenku, jestli není lehčí a pro malé dítě i lepší, ukončit bezbolestně jeho život jednou pro vždy, než riskovat hrůzy které mohou nastat kdyby je chytla některá divoká tlupa potulující se krajinou, protože kanibalismus a mučení jsou v tomto světě běžnou věcí.

Kniha určitě potěší všechny fanoušky nejen cormaca McCartyho, ale dovolil bych si jí doporučit i obdivovatelům Stephena Kinga. Cesta v sobě totiž umě spojuje science-fiction, horor a psychologický román. To vše na vysoké úrovni a v perfektním podání jak jsme u tohoto autora zvyklí.

Hodnocení: 90%

Po studiích na Wesedské universitě ( ukončeno 1973 ), kde vystudoval obor divadelní vědy si společně se svojí manželkou Yoko, kterou potkal během studií otevírá v západním Tokiu jazzový bar Peter Cat.

V roce 1979 vychází jeho první dílo „Slyš vítr zpívat“ za nějž posléze získává cenu pro začínající autory. Na něj navazují další knihy a další ocenění. V roce 1982 Nomova cena pro talentované autory za knihu „Hon na ovce“ a o tři roky později Tanizakiho cena za „Konec světa/Hard boiled Wonderland.

Haruki Murakami – citáty

* Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. (Kafka na pobřeží)

* Smysl naší vlastní existence nám možná bude mnohem pochopitelnější, když začneme vnější povrch a vnitřní obsah věcí vnímat právě opačně, než jak je obvyklé – jinými slovy, když budeme přehlížet obal a vnímat především obsah. (Kafka na pobřeží)

* Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta. (Kafka na pobřeží)

* Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve svém osobní knihovně. (Kafka na pobřeží)

* Svět, jak ho vidím, mi totiž připadá jako složený z velké řady, málem z nekonečného množství nejrůznějších možností, a už proto je aspoň do jisté míry na jednotlivých lidech, aby ho spoluvytvářeli tím, že z těch možností nějaké vyberou. (Konec světa & Hard-boiled Wonderland)